Zemřel mi partner

Existuje jen málo slov, která by vystihla tu bezmoc, zoufalství a absenci naděje v okamžiku, kdy stojíte tak strašně sami před skutečností, se kterou se zdá, nejde smířit.

Když vám zemře milovaný partner. Váš muž, vaše žena, váš přítel, přítelkyně, vaše láska a všechno. Najednou věci, o kterých jste snili, budoucnost, kterou jste plánovali, dostala jiný rozměr.

…Když se ve vašich srdcích zabydlela láska, už jste nebyli jen Ty a Já. To sladké opojné MY, zpočátku nesmělé, toužené, zamžené oparem zamilovanosti. To MY později zodpovědné, dospělé, někdy klopýtavé a těžké, ale vždycky SPOLEČNÉ. Najednou je pryč…

Cesta před vámi se otvírá jen pro jedny kroky. Místo slunce nad hlavou, oblohu zahalí černé mraky. Slzy se naučí téct samy, někdy ani nevíte, že pláčete. Pro Něj, pro Ni, pro tu budoucnost, společnou budoucnost, která už nikdy nebude. Pro zmařený lidský život, který si drze a bez zeptání vzala nemoc, nehoda … nebo prostě osud?


foto: M. Svoboda

…Víme, jak to bolí.
…Víme, jak jsme se cítili.
…Víme, že slunce zase bude umět hřát.

Bude nám ctí vás vaší bolavou cestou provázet. Někdy potichu, někdy s rukou kolem ramen.

Jsme tady pro Vás.

S láskou Mirka