Existuje pomoc, jak můžeme truchlícího člověka podpořit, v něčem mu pomoci… Nebýt sám na ztrátu blízkého…
Pozůstalý po úmrtí milované bytosti prochází většinou smutkem, obrovskou bolestí a zoufalstvím. My nevíme, co říct nebo udělat, proto mlčíme. Pozůstalý chce většinou mluvit o tom, co právě prožívá, zůstat v kontaktu se skutečností. Zemřelý člověk byl něčím důležitý a bez něj to v jeho životě nikdy nebude stejné.
Čas truchlení se neomezuje jen na žal, mohou se objevit i tělesné potíže jako jsou zažívací problémy, únava, bolesti svalů a kloubů, nespavost, nechuť k jídlu. Z odborných studií vyplývá, že se přátelé a lidé z okolí pozůstalým věnují především v prvních dnech jejich smutku, poté se však vrátí ke svým zvyklostem a na potřeby pozůstalých zapomenou.
Co tedy pomáhá pozůstalému člověku při úmrtí jemu milované osoby?
Například pomoci mu začít řešit praktické povinnosti jako je zařizování pohřbu, smysluplné rozloučení, vyřizování úředních náležitostí, obstarat pozůstalostní věci a podobně.
Pomáhá tak náš vlastní čas, který věnujeme truchlícímu člověku. Naděje pro sdílení bolesti, společné vzpomínání, pomoc začlenit nové skutečnosti do jeho života.
I děti truchlí a potřebují pomoc
Po přijetí zprávy o smrti mámy/táty se snažíme o zajištění bezpečí pro sebe a dítě (zklidnit dech a myšlenky, prostor pro emoce, být spolu).
Mluvíme s dítětem klidně, věnujeme mu čas na jeho otázky a co se mu tzv. honí hlavou. Akceptujeme cokoliv nám povídá, opakující se otázky, mlčení, mluvení o něčem jiném.
Pokud dítě pláče/vzteká/vzdoruje/strachuje se při jakékoliv činnosti, nabídneme mu náruč, zklidnění a útěchu, prožití si emoci smutku společně. Okolnosti úmrtí jsou také významným bodem v truchlení.
Neodsuzujeme emoční projevy dítěte, citlivě jej podpoříme, utěšíme. Věříme v jeho schopnosti, že smutek postupně překoná.
Co může pomoci: relaxace, cvičení, popovídat si, procházky, knihy s tématikou smrti, malování, péče o zvířata, spánek, vzpomínkové rituály, obřad pohřbu, setkání s rodinou zemřelého.
Vyhledáme odbornou pomoc pro sebe, pro jiné členy rodiny (konzultace, poradenství, doprovázení v zármutku, psychoterapie, duchovní podpora).
Kniha Dětské pojetí smrti se zabývá představami školních a předškolních dětí o fenoménu smrti. Přibližuje faktory ovlivňující koncept smrti jako je věk, kognitivní zralost, religiozita, komunikace v rodině, vlastní zkušenost se smrtí a další. Sleduje vývoj konceptu smrti u dětí ve věku od 3 do 11 let se zjištěním jednotlivých komponent smrti (univerzalita, nevratnost, aj.) a posouzením rozvinutosti konceptu smrti. K tomuto zjištění je použito kvalitativní metody kresby, rozhovoru pozorování a pojmové mapy. V závěru se zaměřuje se na doporučení, jak seznámit děti se smrtí, na proces truchlení, na to, jak s dětmi o smrti hovořit ve škole nebo v rodině. Zde si ji můžete bezplatně stáhnout.