Když vám zemře muž, jste vdova. Když vám zemřou rodiče, jste sirotek. Když vám zemře dítě je to taková hrůza, že pro ni není „jméno“.
Zuzanna Kozáková Pousková, 2012
Naše myšlenky jsou o mnoha věcech. O smrti, umírání, přijetí a vyrovnání, jsou o odpuštění a smíření, bolesti a pláči, i o smíchu, naději a touze žít dál. Jsme tu pro maminky a tatínky, dědy i babičky, tety, sourozence… pro každého, kdo ztratil milované dítě v jakémkoliv věku.
Náš život už nikdy nebude stejný jako dřív. Nikdy na život, události a lidi, kteří nás obklopují, nebudeme hledět přes stejné „brýle“ jako dřív.
Jsme jiní… potkala nás smrt.
Jsme jiní a ostatní to nevidí.
Jsme jiní a cítíme se divně.
Jsme jiní a někdy se snažíme svoji jinakost schovávat, fungovat v základních režimech.
Jsme jiní … naše reakce, pocity a nálady jsou normální a máme na ně právo!
Tyto stránky jsou pro ty, kteří hledají cestu JAK jít dál – i když se tělo i mysl zpočátku brání udělat byť jen jeden jediný malý krok.
Osud nám připravil nelehkou zkoušku. Ustát jí můžeme tak, že jí přijmeme a projdeme s hlavou vztyčenou jak to jen jde. Cesta, která nás čeká po smrti našich dětí je dlouhá, náročná, bolestná, často vede do tmy, kde nevidíme konec a směr … stojí nás mnoho sil vykřesat jiskru naděje, která osvítí naše další kroky.
Nevybrali jsem si tuhle cestu, tenhle směr na rozcestníku života, nechtěli jsem to.
Nebyla to naše volba … ale to, jak tvrdá a trnitá ta cesta nadále bude, naše volba může být.
Ztráta dítěte a to i během těhotenství je něco, co ženy provázelo od nepaměti. Když zemře dítě, říká se, že s ním zemře i kus matky. Z tohoto pohledu jsou tyhle stránky pro ty, které se snaží přežít svou první smrt. Můžeme? Musíme! … Chceme?!
Pro podporu můžete navštívit naši poradnu při úmrtí miminka – poradenství a doprovázení se věnuje Katka Ratislavová.
Dokud tluče naše srdce, všechny naše děti v něm stále zůstávají …
Žádného z vás tu nevidím ráda, každého mezi námi vítám.
S úctou Zuzanna