Prezentace o činnosti, rozvoj spolupráce s PČR
Zúčastnili jsem se Setkání krizových týmů Plzeňského kraje pořádaného PČR.
O spolupráci v krizových situacích, které s sebou přinášejí dopravní nehody, kriminalita a jiná neštěstí, jsme diskutovali s policejními psycholožkami a policejními interventy, s krajskou vedoucí týmu interventů ZZS, s interventy Městské policie Plzeň, s pracovnicemi magistrátu z odboru prevence kriminality. Své služby představil také Bílý kruh bezpečí pro oběti a Plzeňská zastávka pro pozůstalé.
Společně jsme se podívali na problematiku výhod a úskalí dobrovolnictví v krizových týmech. Některé služby fungují výhradně na principu dobrovolnictví, jiné jsou podporovány finančně zaměstnavatelem. Kromě představení jednotlivých služeb a případných změn a novinek v jejich fungování jsme načali i zajímavá témata jako je kyberkriminalita a krizová intervence s klientem trpícím pravděpodobně duševním onemocněním.
V druhé části dne jsme se zaměřili na analýzu spolupráce krizových týmů ve vybraných kauzách. Na tomto místě je potřeba zdůraznit, že zvláště policejní interventi velice oceňují podporu klienta v Plzeňské zastávce. Rádi na nás předávají kontakt zasaženým osobám, kterým mohou poskytnout pouze „první psychickou pomoc“ a dále pro ně hledají osvědčenou návaznou péči.
V závěru vystoupil Karel Šimr (PIT) s řadou podnětných myšlenek. Protože primární fokus PIT je hlavně podpora komunity a fungování přirozené sociální sítě zasažené osoby, přichází se zásadní otázkou k zamyšlení: Jaká intervence podporuje přirozenou síť zasaženého, jaká ji naopak narušuje? Vzniká zde tedy velká potřeba náhledu na pomoc v celém jejím kontextu. Řada věcí se po neštěstí začíná dávat do pohybu sama od sebe. Intervence „zvenčí“ by měly směřovat k místním autoritám, například k řediteli školy, starostovi, vedoucímu v práci. Jejich angažování se na lokální úrovni v laické rovině je hodnoceno někdy lépe než pomoc „cizího“ interventa zvenčí.
Zajímavá je úvaha nad přirozenou lidskou tendencí dávat neštěstí a zlu nějakou logiku, snažit se pochopit, proč se to stalo. Ale vždycky nejde pochopit, proč se tak děje. Zvláště v případě, kdy nám nějaká událost naruší běžný, dobře fungující chod života. Praxe dále ukazuje, že nezřídka je hodnocena jako zásadnější než samotný čin pozdější reakce okolí. Pokud se v okolí zasaženého člověka někdo chová nevhodně a dělá „hloupá“ rozhodnutí, může se jednat o projev vlastní zoufalosti, co s tím. Tito lidé by možná také potřebovali další podporu.
Mgr. Simona Vlčková, poradce pro pozůstalé PZ
